Vytisknout

Ztracená a bezmocná

Napsal Erika on . Publikováno v kategorii Znásilnění

Stát se pouhým objektem k uspokojení něčí touhy není těžké. Člověk se do takové situace může dostat, aniž by pro to cokoliv udělal. A co je horší – aniž by na tom mohl něco změnit.

* * *

Ani několik dlouhých sekund poté, co jsem se probrala, si za žádnou cenu nemůžu vzpomenout, kde to jsem a jak jsem se sem vlastně dostala. Alespoň se mi povedlo se po chvíli rozkoukat v šeru, ale ani to není k ničemu. Okna místnosti jsou zatažená těžkým závěsem a na samotných oknech je nejspíš nalepená ještě nějaká fólie, takže místnost osvětluje jen trocha světla, která sem proniká na okrajích. Ta trocha nábytku, co se nachí u stěn, je pečlivě přikryta prostěradly. Nic mi není povědomé.

Jakmile se moje mysl mírně projasní, začínám panikařit – proboha vždyť nemůžu hýbat rukama ani nohama. Začíná mi docházet, že se nenacházím v úplně normální pozici. Klečím tady s břichem podloženým několika matracemi a rukama přivázanýma k dřevěné konstrukci pod matracemi. Nohy jsou na tom podobně – mírně roztažené a přivázané, ale nemůžu se otočit, abych zkontrolovala, jestli se z toho vůbec můžu dostat. Jsem bezmocná, roubík v ústech mi brání, abych volala o pomoc. Kde to sakra můžu být? Úplně nahá, bez možnosti se pohnout. Jak jsem se tady ocitla?

Proud nevyřčených otázek přeruší cvaknutí kliky někde za mnou. Mé nahé tělo ovane průvan a já se zachvěju. Ale to je to jediné, co můžu udělat. Klečím tam v téhle nepohodlné pozici, ačkoliv překonám strach a pokusím se ohlédnout, nedaří se mi zahlédnout mého věznitele. Pak se dveře zavřou. Dlouho se nic neděje. Můžu jenom čekat a sledovat, jak i to mírné šero slábne a já se postupně ocitám v naprosté tmě.

Pak se konečně dveře otevřou znovu. Slyším kroky, ale v naprosté tmě nemám šanci nikoho rozpoznat. Mírný závan větru a já cítím, jak mi někdo nasazuje na hlavu černou kápi a utahuje ji okolo krku. Pak cvakne vypínač a já na sobě během okamžiku ucítím něčí ruce. Jsou zvlhlé potem, hladí mě. Cítím na sobě horký dech a za moment mě horká ústa políbí na rameno. Chci uhnout, ale můžu maximálně mírně pokrčit ruku a ucuknout. Políbí mě znovu. Cítím jeho horký dech. Pak mi dá na moment pokoj. Slyším jen rachovat, zvuky manimulace s nějakou technikou, cvaknutí tlačítek. Co sakra dělá? Jazykem bojuji s roubíkem, marně. Řemínky se mi zařezávají do rukou a nohou. Vzdávám to.

Pak mým tělem projede blesk. Sakra, ten šmejd mi sahá na zadek. Nemůžu se ani hnout, abych mu uhnula. Hladí mě, sjíždí rukou k mojí kundičce. Pohladí ji, dvěma prsty roztáhne pysky a projede ji prstem. Instinktivně zkouším srazit nohy k sobě, ale výsledkem jsou jen řemeny zaříznuté ještě více do nohou. Chci pryč. Proboha, tohle si přece nemůže nikdo dovolit. On nevěnuje mému zjevnému znepokojení žádnou pozornost. Jeho prsty do mě pronikají ještě hlouběji. Zachází se mnou, jako bych byla pouhý kus masa, jeho hračka, objekt k uspokojení jeho potřeb.

Ucítím na kundičce doteky něčeho pevného a chladného. Nejprve tou věcí přejíždí jen u jejího ústí, pak to ale tvrdě vnikne do mě. Co to je? Vibrátor nebo něco podobného? V téhle pozici se mohu jen dohadovat. Stažená kundička trpí pod náporem té gigantické věci. Ale jeho to nezajímá. Pokračuje, zajíždí hlouběji do mě. Mučí moji kočičku, která je jinak zvyklá na mnohem lepší zacházení. Vráží to do mě a já cítím, jak mě roztahuje. Tisknu mezi zuby roubík a přeju si, aby toho už nechal. Pak konečně tu věc vytáhne. Prudce vydechuji. Na moment uvolním napětí a on toho využívá, aby týranou kundičku atakoval znovu. Vráží tu věc do mě, vytahuje ji a pak zase zajíždí dovnitř. Už nevydržím. Ale on má očividně větší trpělivost. Omrdává mě a nejspíš se mu to dost líbí. Je mi jasné, že mě jen tak na pokoji nenechá.

Moje kundička se té věci už poddala, a on zrychluje. Znovu a znovu mě omrdává, nabodává si mě na toho silikonového obra. Pak je chvíli klid. Vypadá to, že jen usoudil, že je čas vyměnit arzenál. Využívám tu chvíli, abych se uklidnila. Snažím se zhluboka nadechnout, ale nosem to moc nejde. Navíc při prudkém nádechu vdechnu slzy, které mi stékají po tváři. Kašlu, dusím se. Ale jeho to nechává klidným. Co to je sakra za člověka?

Když konečně popadnu dech, ani se nenaděju a cítím tlak na své prdelce. To ne. Na tohle nejsem zvyklá. To nemůže udělat. Poprvé v životě cítím ten pocit bezmoci, kdy ani v tom nejmenším nemůžu rozhodovat o svém osudu. Pokusím se sevřít zadek, ale není mi to moc platné. Další z jeho hraček míří přímo do mé prdelky. Zdá se, že svými rozměry se před svým předchůdcem nezapře. Bez váhání tu věc zabodává do mé sevřené prdelky. Cítím, jak to do mě proniká a vyplňuje můj análek. Bolí to. Ten tlak je nesnesitelný. Vsunuje to do mě. Cítím, že každou chvíli nejspíš omdlím, ale pořád to ne a ne přijít. Pokouším se to vytlačit ven, ale on s tím nemá žádné problémy, jednoduše jen přitlačí.

Pokračuje a bezostyšně dále mučí moji prdelku. Vráží do mě tu věc tak hluboko, jak to jen jde, až se za ní análek zavře. Cítím ohromný tlak, chci to ze sebe dostat ven, ale nejde to. Pak slyším, že se můj věznitel svléká. kalhoty dopadají opodál a on si kleká za mě. Tlačí na tu věc v mém análku, aby nevyklouzla, a přitom do mě vrazí svého ztopořeného ptáka. Musí tím vším být tak vzrušený. Ve srovnání s tím dildem to sice není tak bolestivé, ale moje zmučená píča teď cítí každý dotek mnohem intenzivněji. Začne přirážet. Jeho penis se přes stěny kundičky dotýká dilda v mé prdelce. Ještě nikdy jsem nebyla takhle zaplněná.

Ten tlak na něj musí působit. Projíždí mě, nabodává, vráží svýho ptáka hlouběji, dál. Ošukává mě a užívá si to. A já musím jen držet. Nic jiného mi nezbývá. Klečím tam, chvěju se strachy a on si užívá.

Šuká mě víc a víc. Ničí mě. Chci pryč. Ale on mě těď rozhodně nehodlá pustit. Pokračuje, boří do mě svého ptáka, rozšukává mě víc a víc. Prsty levé ruky zarývá do mého boku, ale nepolevuje v přirážení. Jeho statný pyj projíždí moji kundičku v šíleném tempu, koule pleskají o stehna. Pokračuje. Pak konečně cítím, jak mu v něm začíná cukat. A pak, konečně, s dalším přírazem zalije moji kundičku první dávka horkého spermatu. S každým výstřikem jsem ještě plnější. Proboha, nic víc se do mě už vejít nemůže. Ale jemu to je jedno. Horké semeno mi stéká po stehnech a on mě šuká dál a dál, vychutnává si každý okamžik a jeho penis pořád ne a ne polevit. Jsem už z toho šílená. Chci aby to skončilo. To je to jediné, co si teď přeju. A pak vypnu. Upadám do bezvědomí. Déle to prostě nevydržím.

* * *

Probouzím se na autobusové zastávce. Hodinky ukazují 7:25. Bolí mě hlava. Moc si toho nepamatuju, ale na včerejším večírku jsem to nejspíš jako obvykle pěkně přehnala. Bolí mě celé tělo, sotva se můžu zvednout. Po chvíli se mi to konečně podaří. Zvedám se a odcházím. Na ulici je nezvyklý provoz na to, že je neděle. Míjí mě autobus a z něj vystupuje dav dětí pospíchajících do nedaleké školy. Cítím se zmateně, ale těším se domů, až si dám koupel a uvařím pořádně silnou kávu. Snad si pak vzpomenu.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit